Mým posláním

je Vám sdělit to, co nás pandy již dlouho dobu tlačí na srdci. Ať chcete, nebo ne, musíte si přiznat, že jste nám to tu pěkně zavařili.
Možná se Vám zdá, že pandí život je poflakování a užívání si. Není to tak. Ne v téhle době. Ne v době proděravěné zemské ochrany, v době znečištěného ovzduší, v době Vaší, milí lidé! Ano, v dobách, kdy příroda byla pánem tvorstva, vše bylo, jak Vy říkáte, oukej . Sem tam jsme si zblajzli nějakého toho bzučáka, tam jsme urafli bambus, tam si zas pošmákli na čemsi pidivém čtyřnohém, a pak si dali pětadvacet...
A teď? Teď držíte žezlo Vy a přiznejme si, že kralování nad přírodou k Vám sedí jak k hadovi nohy...
Jistěže, jste chytří, rozumní a vynalezli jste toho tolik, že na chlupech pandího kožichu bychom to nesčetli... Ale někdy mi přijdete, s prominutím, jako ty suché duté bambusy, které žádná z pand jaktěživ ráda neměla.
Ale. Dopis nepíšu pro pouhopouhou nicneřešící kritiku. Účelem tohoto dopisu je rada – rada, kterou, jak je vidět, potřebujete jako kožich drbání.
Každým měsícem a rokem nás ubývá jak v parnu vody. Je tedy jasné, že tu není něco v pořádku. A když není něco v pořádku, je zapotřebí zmizelý pořádek navrátit zpět. My to ale samy nezvládneme. Potřebujeme něčí pomoc. Potřebujeme Vaši pomoc!
Chcete-li nám pomoci, museli byste se zapojit všichni! Ano, tím myslím opravdu všechny, mám na mysli i Vás, jistí zabedněnci. Mnozí z Vás si myslíte, že to jde mimo Vás, že se Vás to netýká. Ať si ale budete namlouvat cokoliv, týkat se Vás to bude pořád. A ani nevíte, jak moc!
Způsoby pomoci bych rozdělila do třech bodů, přičemž jeden z nich se většiny z Vás vůbec netýká. O to je ale důležitější, zvláště teď, když je nás tak uboze málo.