INDY 500 roku 1973: Fatální hra s ohněm

Obrázky těžké havárie veterána Maria Andrettiho při prvních testech pro letošní závod na 500 mil v Indianapolisu obletěly celý svět. Vítěz ročníku 1969 a mistr světa formule 1 roku 1978 měl velké štěstí - po několika přemetech ve vysoké rychlosti přistál jeho monopost Dallara-Honda zase "všech čtyřech" a Andretti mohl vystoupit z torza vozu nezraněn. Zbývá jen doufat, že jeho nehoda nebyla zlou předzvěstí pro závod, který se bude konat tento víkend.
Je tomu přesně 30 let, co Indy 500, tento největší sportovní podnik světa, zažil jeden ze svých nejčernějších ročníků. To, co se na Brickyardu roku 1973 odehrávalo, si Tony George a jeho seriál IRL jistě nepřejí zažít ani v těch nejhroznějších snech...
Vozy formule USAC generace 1973 skutečně byly smrtonosné rakety. Éra karbonových šasí byla ještě vzdálená a piloti tehdy seděli mezi palivovými nádržemi monopostů chráněni pouze trubkovým rámem, který jen těžko mohl tlumit nárazy do betonových zdí za rychlostí daleko nad 300 km/h. Kritici bezpečnosti v seriálu USAC již od začátku sezóny poukazovali na příliš vysoké rychlosti, které monoposty na oválech dosahovaly a snažili se zodpovědné osoby přimět alespoň k tomu, aby omezili množství povoleného paliva v závodech. Jedním z nejhlasitějších zastánců bezpečnosti tehdy byl Andy Granatelli, majitel firmy STP a jeden z největších sponzorů automobilového sportu na celém světě. "Naše vozy jsou příliš rychlé. Jsou již lidskou bytostí téměř nekontrolovatelné. Myslím, že snížení množství povoleného paliva je tím nejefektivnějším a nejlevnějším způsobem, jak vozy zpomalit", hlásal Granatelli. Konkrétně se zasazoval o to, aby vozy směly za závod spálit již jen 200 galonů paliva (povoleno bylo 340 galonů). USAC však se svou reakcí čekal - tak, jak se to často stává - až na první katastrofu. O jisté zpomalení monopostů se mělo postarat předepsané mohutné zadní křídlo, tento záměr však vůbec nevyšel.