Mezinárodní soutěž jedlíků

K naší rodině nebyl osud příliš příznivý. Otec opovrhl prací řka, že není důstojná moderního člověka, a náhodnými výhrami chtěl dosáhnout úrovně, o které se píše v novinách. Sbíral kožky, sázel sportku a nutil sestru, aby za úplatky krátila cizincům dlouhou chvíli. Naše příjmy však stále nedosahovaly patřičné výše, přestože i já jsem přiložil ruku k dílu a prodával Večerní Prahu dlouho do noci. A že jsem si nevybral špatné místo. Opřen o smrk v Krčském lese jsem daleko široko neměl konkurenci. Nevěřili byste, jak málo lidí chodí večer na houby. Nebýt několika milenců, kterým jsem vnutil výtisk ve správné chvíli, těžko bych mohl jet domů tramvají jako pán.

Kvalifikace
Ona katastrofa, na kterou "se čekalo" našla svůj začátek již v první kvalifikaci v Indianapolisu začátkem května. Šestačtyřicetiletý Američan Art Pollard nezvládl při jednom z pokusů o rychlý čas v první zatáčce svůj eagle a vletěl ve smyku do infieldu. Odtud jeho vůz pokračoval téměř nebržděn v pravém úhlu do jedné z vnějších zdí oválu. Po nárazu vylétl vůz do vzduchu, udělal několik salt a explodoval. Pollard, který se Indy 500 zúčastnil pošesté byl těžce popálen v obličeji a na zádech. Nejhorší však bylo, že vdechl příliš splodin, které mu zničily plíce a hodinu po nehodě svým zraněním podlehl. Špičkové týmy se na kvalifikaci připravovaly již po celé dva týdny před "Qualifying Days" a pole-position si roku 1973 zajistil průměrem 198,413 m/h Johnny Rutherford na oranžovém továrním McLarenu M16C-Offenhauser. Druhý byl v tréninku Bobby Unser na eagle a třetí vítěz minulého ročníku, legendární Mark Donohue na voze stejné značky týmu Penske. Výborné čtvrté místo si zajistil mladý Američan Swede Savage, který již při testech překvapil experty nejrychlejšími časy. Pilot týmu Andyho Granatelliho se tak dokázal postavit před Garyho Bettenhausena a Maria Andrettiho, který byl šestý.
Pole Indy roku 1973, které co do počtu dominovaly konstrukce "Eagle" dřívějšího pilota F1 Dana Gurneye, obsahovalo i další zajímavé jezdce: Před 250.000 diváky se pro 10. místo kvalifikoval pilot F1, Peter Revson. I když toho roku dával přednost velkým závodům USAC, dokázal vyhrát dvě Grand Prix. Tři pozice za ním se při svém debutu v Indianapolisu kvalifikoval novozélandský "král F5000", Graham McRae. Trénink plný problémů tehdy zažil A.J. Foyt, který se musel spokojit s prostředním místem v osmé startovní řadě, těsně za Britem Davidem Hobbsem...

Legendárnímu A.J. Foytovi se roku 1973 přílis nedařilo
Závod
Situaci plnou napětí a nejistoty kolem velkého závodu dodatečně komplikovalo rozhodnutí organizujícího USAC, že se odtrhne od světového svazu FIA. Piloti, kteří tehdy startovali také v jiných šampionátech (Revson, Donohue, Hobbs, McRae a Allison) se museli obávat problémů s licencemi. V tomto ohledu se však nakonec podařilo vše včas vyjasnit.
Na pořadatele a účastníky "největší podívané světa" se však roku 1973 měla dále lepit smůla v téměř každém ohledu. Závod se měl vlastně konat v pondělí, 28. května 1973. Několik dní před startem ustavičně pršelo a déšť dokonale umyl ideální linii okruhu. Dráha proto byla nebezpečně kluzká. Pršelo i v den závodu a stále nervoznější pořadatelé museli hodinu startu několikrát posunout.
Pod nebem plným černých mraků bylo pole v 16:00 hodin uspěchaně posláno do zkázy. Zodpovědní lidé chtěli mít vozy konečně na dráze a startérovi, panu Fenglerovi moc nevadilo, že druhá polovina startujících nebyla v předepsané formaci. V neuspořádaném středu pole tak nevyhnutelně došlo hned po startu ke kolizi. McLaren Salta Walthera se začal uprostřed skupiny jiných vozů točit. Nejdříve narazil do Jerryho Granta a "přišpendlil" jej ke zdi. Waltherův vůz explodoval a letěl vysoko vzduchem podél ochraného plotu, přičemž vyrval několik železných stožárů. Palivo z jeho roztržených nádrží stříkalo až do ochozů. Výsledkem bylo šest vážně popálených diváků! Odtud byly zbytky monopostu (neměl již ani příď, ani kola) ležíc spodkem vzhůru s Waltherem v kokpitu katapultovány zpět doprostřed dráhy, kde s ním kolidovali další kolegové. Obrázek převráceného, po asfaltu klouzajícího monokoku, z něhož vepředu trčely nohy nešťastného pilota je dobře znám... Salt Walther byl v kritickém stavu s těžkými popáleninami převezen do nemocnice. Naštěstí přežil a později se dokonce opět vrátil do kokpitu Champcaru.
Krátce po této startovní nehodě začalo opět pršet a závod musel být nadobro přeložen na úterý. USAC rychle našel "viníky" nehody - samozřejmě ne v řadách organizátorů, ale mezi piloty. Krisiloff, Revson a Foyt museli zaplatit pokutu 100 dolarů za to, že nedrželi své startovní pozice... V úterý měli pořadatelé opět naspěch, vše však bylo opět nadarmo: Již v deset hodin formule USAC kroužily za pace-carem a každou chvíli se počítalo se startem, když se zase rozpršelo - a celý den již nemělo přestat. Novým termínem tedy byla středa...
30. května 1973 se k polednímu mraky skutečně rozestoupily a ve 14:00 hodin se mohlo startovat. Podnik se však pochopitelně konal před téměř prázdnými ochozy. Ze 350.000 diváků, kteří zaplnily tribuny Brickyardu v pondělí, jich ve středu zbylo pouze 20.000. Do čela šel Bobby Unser na Eagle-Offenhauseru, za ním se zařadili Donohue a Andretti. Poleman Rutherford byl po prvním kole pouze čtvrtý, těsně sledován silným Savagem. Prvním favoritem, který se ze závodu rozloučil, byl Mario Andretti. "Offy" jeho parnelli nevydržel. Po prvních stopech v boxech měl Bobby Unser relativně velký náskok deseti sekund na Rutherforda a Donohuea. Byl to však právě Mark Donohue, pilot Rogera Penske, který se stal další obětí techniky. Nejdříve musel zpomalit a po 92 kolech vzdal. Podobný osud čekal i Bobbyho Unsera a Ruterforda. Při druhém stopu měl Unser problém s tankováním a Rutherford a s výměnou pneu, přičemž oba ztratili mnoho času a naději na vítězství. Od 40. kola se v čele ocitl Gordon Johncock na STP-Eagle, před Billem Vukovichem a Swedem Savagem. Nejrychlejším mužem pole však byl v této fázi Bobbyho bratr Al Unser. Otec dnešní hvězdy IRL, Ala juniora po 58. kole dokonce převzal vedení. Téměř ve stejném okamžiku se však odehrála další tragédie. Výborně naladěný Swede Savage jedoucí za tým Pata Patricka dostal v poslední zatáčce smyk a vletěl do vnitřní zídky okruhu nedaleko vjezu do boxů. Jeho eagle explodoval jako bomba. Bylo zázrakem, že Savage (používal nový ohnivzdorný overall) po vyproštění ještě vůbec žil. Ovšem velmi těžce zraněn. Lékaři poté několik dní bojovali o jeho život - nadarmo. Sedmadvacetiletý David "Swede" Savage, který se závoděním začal již v devíti letech na midgetech, svým zraněním podlehl. Již roku 1971 jen se štěstím přežil těžkou nehodu v Questoru a jeho výsledky v roce 1973 poukazovaly na to, že konečně překonal trauma této zkušenosti. Savage platil jako jeden z největších amerických talentů.
Ani to však ještě nebyl konec řetězu neštěstí ročníku 1973. Když jeden z Patrickových mechaniků viděl, jak jeden z vozů jeho stáje hoří, vyběhl v panice do uličky boxů, kde jej přejel požární vůz, který spěchal na místo neštěstí. Mladý mechanik zemřel půl hodiny později... Pořadatel po této nehodě závod přerušil červenou vlajkou. Když byla dráha uklizena, začalo zase pršet a závod mohl pokračovat až v 16:30 hod. O vedení zprvu bojovali bratři Unserové, také je však zradila technika a do vedení se tak opět dostal Johncock.
Po 120 kolech závodu, tedy krátce po "poločasu" vlastních 500 mil, se opět začaly stahovat mraky a na jedenáct vozů, které stále ještě zbyly v závodě začala padat mlha. Tato mlha se postarala i o to, že dráha rychle zvlhla, načež vedení závodu vyhlásilo neutrální "žlutou" fázi. Po dalších třinácti kolech za pace-carem se ředitel závodu Fengler konečně slitoval a smutné procesí nadobro odmávl... Vítězem závodu se po 133 kolech (332,5 mil) po dvou hodinách a patnácti minutách stal Gordon Johncock.
Výsledek 500 mil v Indianapolis, 30. května 1973
1. Gordon Johncock.............133 kol
2. Bill Vukovich..................133 kol
3. Roger McCluskey.............132 kol
4. Mel Kenyon....................130 kol
5. Gary Bettenhausen..........128 kol
6. Steve Krisiloff.................128 kol
7. Lee Kunzman..................128 kol
8. John Martin.....................128 kol
9. Johnny Rutherford............128 kol
10. Mike Mosley...................128 kol
11. David Hobbs..................128 kol

Brzy po tragických událostech na Brickyardu vyhlásil USAC nové bezpečnostní předpisy. Champcary již nesměly tankovat více, než 40 gallonů (doposud bylo povoleno 70 gallonů). Palivové nádrže směly být od té doby umístěny již pouze na levé straně vozů a napravo byly monoposty vybaveny deformovatelnou strukturou. Křídla vozů byla zmenšena...

Obrovské křídlo generace 1973 na voze Rogera McCluskeye

INDY 500 roku 1973: Fatální hra s ohněm

Obrázky těžké havárie veterána Maria Andrettiho při prvních testech pro letošní závod na 500 mil v Indianapolisu obletěly celý svět. Vítěz ročníku 1969 a mistr světa formule 1 roku 1978 měl velké štěstí - po několika přemetech ve vysoké rychlosti přistál jeho monopost Dallara-Honda zase "všech čtyřech" a Andretti mohl vystoupit z torza vozu nezraněn. Zbývá jen doufat, že jeho nehoda nebyla zlou předzvěstí pro závod, který se bude konat tento víkend.
Je tomu přesně 30 let, co Indy 500, tento největší sportovní podnik světa, zažil jeden ze svých nejčernějších ročníků. To, co se na Brickyardu roku 1973 odehrávalo, si Tony George a jeho seriál IRL jistě nepřejí zažít ani v těch nejhroznějších snech...
Vozy formule USAC generace 1973 skutečně byly smrtonosné rakety. Éra karbonových šasí byla ještě vzdálená a piloti tehdy seděli mezi palivovými nádržemi monopostů chráněni pouze trubkovým rámem, který jen těžko mohl tlumit nárazy do betonových zdí za rychlostí daleko nad 300 km/h. Kritici bezpečnosti v seriálu USAC již od začátku sezóny poukazovali na příliš vysoké rychlosti, které monoposty na oválech dosahovaly a snažili se zodpovědné osoby přimět alespoň k tomu, aby omezili množství povoleného paliva v závodech. Jedním z nejhlasitějších zastánců bezpečnosti tehdy byl Andy Granatelli, majitel firmy STP a jeden z největších sponzorů automobilového sportu na celém světě. "Naše vozy jsou příliš rychlé. Jsou již lidskou bytostí téměř nekontrolovatelné. Myslím, že snížení množství povoleného paliva je tím nejefektivnějším a nejlevnějším způsobem, jak vozy zpomalit", hlásal Granatelli. Konkrétně se zasazoval o to, aby vozy směly za závod spálit již jen 200 galonů paliva (povoleno bylo 340 galonů). USAC však se svou reakcí čekal - tak, jak se to často stává - až na první katastrofu. O jisté zpomalení monopostů se mělo postarat předepsané mohutné zadní křídlo, tento záměr však vůbec nevyšel.

And all the other people who have ftp sites, web sites, kali
servers, etc. Thanks for everyone who has helped test dozens of
version of Kali. Thanks for everyone who has registered and
allowed me to continue to improve Kali.

There are so many people who have contributed ideas that it would
takes pages to list them all. Thanks!


Despite all their efforts.... ;-)

Kali and the kalid server are (c) Copyright 1995 by Jay Cotton.
All Rights Reserved.

Thanks!
jay (jay@kali.net)

Parallax - for writing Descent...the program that inspired Kali.
I guess Interplay gets some credit here too. :)
Frank Fejes (Warp2) & PooterMan (I still don't know his name!) -
for registering the first two copies of Kali!
Danny Gasparovski - the author of SLiRP. He made several changes
to his program at my request. Without his efforts shell users
would be stuck with MILK ;-)
Patrick Klos - one of the authors of pppshare (along with his
brother). At my request they developed pppshare just for Kali
users.
Jonathon Roy (roy7) - for porting the kali code to unix to make the
first Kali server. For providing consulting on further unix
programming.
Edward Henigin (Texas Net) - for running the first Kali server and
the iFrag Tracker.
Pramod Gumpeni (ZenMaster) - the author of the Kali Game FAQ and a
beta tester. My number one fan! Also ran Zen's Temple.
Chung Lau (waver) - author of the netcom shell kit. Available at
most Kali ftp sites.
Ethan Winkley - author of the PPP FAQ.
Byron Followell - author of the Netcruiser FAQ.
Derek Bumpas - author of snatch.
Lawrence Reiss - author of the Compuserve FAQ.
loopy - for cracking every version of Kali before anyone else and
letting me know just how bad my security was ;-)
Axxis Corporation - Mark Leslie, Mike Fine, Mike Maxwell, Suzie
Peterson, Marsha Maxwell - for handling credit card orders,
running a server, and official Web site.
Westwood Studios - for writing Command & Conquer and supplying me
with a whole new set of customers :)

Kali Thanks!

I would like to thank all of the people who have made contributions
to Kali. Without these people you probably wouldn't be playing
internet games at all.

A special thanks goes to my wife Eleanor and daughter Jennifer. I
thank my wife for her patience, for allowing me those long hours in
my office pecking away at the computer, for being my attorney, for
being a friend and listening to all my problems, and for supporting
me 100%. I thank my daughter Jennifer for being herself. She's
just great! :)

The following people and/or companies have contributed in one way
or another. They are listed in chronological order of
contribution. I may have made a mistake in the ordering of one or
two but hopefully I didn't leave anyone out. If I did, *please*
let me know and I will correct it.

id Software - for writing Doom and providing the source code for
ipxsetup. This is what got me into multiplayer gaming!
Jake Page (snake) - the author of tcpsetup. tcpsetup was the first
program to allow internet Doom.
Erick Engelke - the author of Waterloo TCP (wattcp). Wattcp is
used in both iFrag and Kali.
Scott Coleman (Khan) - the author of iFrag and the original IPX
code in Kali. My mentor, friend, and adversary (Doom) for a
long time.

***NOTE*** You must include the following information for me to be
able to help. Without this information, I won't answer most
questions.

1. What version of Kali are you using?
2. Connection type: {PPP, SLIP, SLiRP, ethernet}
3. Packet driver: {etherppp, slipper, cslipper, wd8003e, 3c509,
etc.}
4. If using modem, what brand/model of modem and speed?
5. If using modem, what init string are you using?
6. Command line used to start packet driver.
7. Script used when connecting to host (or at least outline the
prompts)
8. A copy of wattcp.cfg.
9. A copy of kali.cfg.
10. A copy of .slirprc if using SLiRP
11. A description of the problem and what steps you have taken to
try to resolve the problem. I want to know at what point in the
instructions in kali.doc you can't get past. If you send me email
stating that you cannot connect to Kali Central and don't tell me
that you can ping it successfully, I will just send you a copy of
this message. Please try to read the instructions first.