Druhého dne jsme se zbytkem posledních sil doklopýtali na karneval. Uprostřed sálu už rozhodčí přijímal přihlášky k soutěži nenasytů. Vedle vypasených závodníků, většinou z jatek a z ciziny, jsme nevypadali jako favorité. Nedbali jsme však posměšků a zaujali místa u stolu. Na zádech jsme měli startovní čísla. Zazněl gong. Otec pohledem povzbudil rodinný tým, kterému šlo o všechno. Číšníci přinesli příbory. Děda nevydržel napětí chvíle a v rychlosti ho snědl. Otec se rozčílil a vyčinil mu, že se před závody zbytečně nacpává kovem. Začalo první kolo soutěže. Před závodníky se objevily mísy s padesáti švestkovými knedlíky. Polykali jsme je po čtyřech, děd jedl i nosem. Otec - trenér neustále udržoval přehled a volal: "Zachovávat rytmus, závod teprve začal, a hlavně pozor na žrouta s číslem 13, hází to do sebe jako lopatou!" Celá naše rodina prošla prvním kolem a bezpečně splnila časový limit tři minuty. Asi třetina našich a zahraničních závodníků odpadla a někteří nastoupili do druhého kola s funěním přejedených, zatímco my měli pořád neskonalý hlad. Druhé kolo bylo zcela naší záležitostí. Otec, vida kopec jídla, litoval, že u příležitosti soutěže nevystrojil sestře svatbu. Do třetího kola nás šlo sedm. Naše rodina, závodník s číslem 13 a jakýsi švýcarský břicháč, vytrénovaný eidamem, který každý knedlík zapíjel půllitrem piva.

Mezinárodní soutěž jedlíků

K naší rodině nebyl osud příliš příznivý. Otec opovrhl prací řka, že není důstojná moderního člověka, a náhodnými výhrami chtěl dosáhnout úrovně, o které se píše v novinách. Sbíral kožky, sázel sportku a nutil sestru, aby za úplatky krátila cizincům dlouhou chvíli. Naše příjmy však stále nedosahovaly patřičné výše, přestože i já jsem přiložil ruku k dílu a prodával Večerní Prahu dlouho do noci. A že jsem si nevybral špatné místo. Opřen o smrk v Krčském lese jsem daleko široko neměl konkurenci. Nevěřili byste, jak málo lidí chodí večer na houby. Nebýt několika milenců, kterým jsem vnutil výtisk ve správné chvíli, těžko bych mohl jet domů tramvají jako pán.
Jednou, když jsme seděli doma u stolu nad nakreslenou večeří a otec pročítal mou Večerní Prahu, padl mi zrak náhle na titulek: "Pozor - soutěž! Karneval pražských jatek - Lucerna. Soutěž o nejvtipnější masku, Miss šunka 1967, mezinárodní soutěž o největšího jedlíka všech dob!" "To je příležitost pro naši rodinu," zvolal otec. "Obsadíme hlavní disciplínu, soutěž jedlíků. A hned začneme s tréninkem. Od této chvíle nikdo nepozře ani sousta," rozkázal, a aby zamezil pokušení, vygumoval večeři. Všichni souhlasili, že soutěž jedlíků je poslední příležitost, jak nabýt sil. Den před závodem nás otec vodil kolem řeznických krámků, abychom vyladili formu. Měl jsem formu tak vyladěnou, že jsem nemohl už déle bez jídla vydržet a v nestřežené chvíli jsem zhltl dešťovku, kterou vykrmujeme hlínou na vánoční hody.

Barevná křížovka

Nejdříve si připravíme nějaký koncový úkol, jehož znění vepíšeme do mřížky (můžeme použít nějakou jednoduchou šifru, jako třeba šnek) a políčka mřížky obarvíme barvičkama. Ke každému vedoucímu patří jeden úkol a jedna barva. Za jedno splnění úkolu jim prozradí jedno písmenko, které leží na políčku s jeho barvou (aby to bylo težší, tak jim na začátku neřekneme kdo má jakou barvu). Takhle družstva postupně sbírají písmenka, až dostanou celý text. Kdo první splní koncový úkol vyhrál.

Vaření jídla

Každý vedoucí dostane přidělenou určitou potravinu a vymyslí si nějaký úkol. Děti se rozdělí do družstev a v první fázi hry obchází vedoucí, plní úkoly a dostávají potraviny. Když mají dostatek potravin, vyrazí na louku, vykopou si ohniště a začnou klohnit (k získání potravin mohou využít i přírodní zdroje). Hodnotí se kvalita, originalita, počet chodů, estetický vzhled ....
Pozn. Toto je velice zajímavá, ale i poučná hra. Děti si v rámci hry vyzkouší rozdělání ohně a vaření na ohni. Mnohdy dokáží svým kuchařským uměním překvapit. To ovšem ještě neznamená, že porota nebude mít odvařené chuťové buňky.

Indicie

Zvolíme v terénu vhodné místo a zakopeme poklad. Toto místo následovně popíšeme pomocí indícií (např. "Je 2 metry od lípy.", "Je vidět od pumpy",atd. - vhodné je mít alespoň 6 indícií) a tyto indície rozmístíme do terénu. Děti hledají nejdříve indície a poté podle nich poklad.
Nádstavba 1: Zakopeme více pokladů a indície patřící k jednomu pokladu označíme jednou barvou, případně značkou.
Nádstavba 2: Indicie neumísťujeme do terénu, ale družstva je získávají za plnění určitých úkolů (pak je potřeba dostatek lidí, u kterých ty úkoly budou plnit).

Oxford - Cambridge

Story: V Anglii se každoročně koná závod osmiveslic mezi dvěma slavnými univerzitami (viz. název).
Hra: Hráči se rozdělí do dvou týmů a posadí se na zem tak, že kapitáni družstev sedí proti sobě a drží se za ruce, jejich družstvose posadí za ně do vláčku a drží za ramena toho před sebou. Hra probíhá po kolech. V každém kole se nejdříve vesluje. To probíhá tak, že vždy pádlne jeden tým (nakloní se dozadu) a zařve návez svého týmu (to je nejdůležitější na celé hře - hodně řvát) a potom druhý tým a potom zas první tým a potom ... a to tak dlouho dokud rozhodčí nepískne. Když rozhočí pískne, musí si družstva navzájem vyměnit pozice, přičemž se pohybují po směru hodinových ručiček. Družstvo, které usedne do výchozí pozice první, tak nic, družstvu, které usedne druhé vypadává poslední člen a pokračuje se dalším kolem. Ti co vypadnou fandí dále svým týmům (hlavně hodně nahlas).
Pozn. Toto je moje oblíbená hra.

Evoluce

Pozn.: absolutně praštěná hra, ale má překvapivý úspěch.
U této hry je 5 základních vývojových stupňů: kuli-kuli, pip-pip, dyno-dyno, uááá, člověk. Ke každému stupni patří charakteristický zvuk (viz. název) a pohyb. Snaha o popis pohybů: kuli - chodí v podřepu a točí rukama (jako mažoretky), pip - stále v podřepu a mává křidýlkama, dyno -mírně napřímený a ruka nahoře představuje hlavu (to se prostě nedá popsat), uááá - téměř napřímený, bije se do prsou.
Na počátku jsou všichni kuli a náhodně se pohybují (to platí po celou hru). Když se potkají 2 tvorové na stejném vývojovém stupni, losnou si (kámen-nůžky-papír), vítěz se dostává o jeden stupeň výše, proherce o jeden stupeň níže. Když prohraje kuli, zůstává stále kuli (níž už klesnout nejde). Kdo se stane člověkem, vyhrál a odchází ze hry pryč. Hraje se tak dlouho dokud se má kdo s kým utkat.

Molekuly

U této hry je důležitá heterogenost hráčů. Zvolíme předříkávače a ten potom předříkává následujícím způsobem : "Molekuly kmitají" (to značí začátek kola, všichni hráči poskakují a vzájemně se prolínají), "Vytvoříme molekuly homo/hetero dvou/tří/čtyř/..." - na tento signál začnou hráči vytvářet skupinky. V každé skupině musí být přesně tolik lidí kolik předříkávač řekl a navíc se musí řídit předponou homo či hetero. Homo znamená, že ve skupině jsou pouze osoby jednoho pohlaví, hetero značí, že v každé skupině musí být, alespoň jeden muž a jedna žena. Ti co se nenacpou do žádné skupiny vypadají a dále nehrajou, ostatní pokráčují dále ("Molekuly kmitají" ...). Hrajeme tak dlouho, až zbydou poslední dva hráči a ti vyhráli.

Kamzík

Typická hra pro zahřátí. Hráči se chytnou dokolečka a začnou pomalu a v pevném a přesném rytmu dřepovat. Tento pohyb opakují po celou hru. Hru začne jeden vyvolený hráč, který se začne konverzaci se svým sousedem po pravé ruce v tomto stylu: "Ahoj", "Ahoj.", "Prosím tě, nevíš co je to kamzík?", "To je ňáká horská koza, ne?", "Já myslím hru kamzík?", "Tak to teda nevím, ale můžu se zeptat svého souseda." . Načež tato stupidní konverzace (samozřejmě s různými obměnami, můžeme se například nejdříve zeptat na počasí, aby to nešlo moc rychle) postupně postupuje doprava a to tak dlouho než to dojde opět k prvnímu hráči a ten na otázku "Nevíš jak se hraje hra na kamzíka?" odpoví "Vím, ještě tři kolečka.", načež se kolečko většinou rozpadne a hráči padnou k zemi a začnou nadávat (pokud to neznají).
Pozn. Jedna verze pravidel říká, že nikdo nesmí během hry mluvit svojí mateřtinou.

Policie je samozřejmě podplatitelná, takže hráč se může s policajtem domluvit, že mu místo částí dá nějaké penízky. Policajti nesmí příliš blízko k výkupně. Vyhrává samozřejmě družstvo, které má na konci nejvíce peněz. Zbýlé součásti, které hráčům na konci zbydou, vykoupíme za jednotnou cenu.
Tip dne: Peníze po hře nevybíráme, ale necháme je hráčům a uděláme dražbu. Dražíme cukrovinky a podobně.
Pozn.: Na této hře je nejlepší, jak děti běhají po lese a křičí: "Nemáte někdo zelený uši?" "Ne, ale mám červený nohy." apod.

Mnohobarevný medvídek je nejlevnější, dvoubarevný je dražší, dále jsou jednobarevní medvídci, přičemž různé barvy mohou být ohodnoceny různými cenami. Nejdražší je albín - celý bílý, jen oči červené. Ceny jsou pohyblivé. Během obchodování se družstvo může rozdělit, během prodeje však musí být všichni pohromadě. Ceny jsou samozřejmě udělány tak, aby družstva vydělávala. To znamená, že pokud pašeráci prodávají části za 2-3 penízky, vykupujeme za 18 a více.
Pak je tu samozřejmě ta zlá policie. Když někoho chytne, sebere mu všechny části, které má u sebe.

Příprava: Potřebujeme spoustu lístečků. Na každém lístečku je právě jedna z následujících šesti součástí plyšového medvídka: hlava, oči, uši, tělo, nohy, ruce. Každý lísteček navíc obarvíme nejakou barvou. Dále potřebujeme nějaké platidlo. Doporučuji vytisknou nějaké papírové peníze, používat normální není příliš vhodné.
Pravidla: Hraje se po trojčlených družstvech. Na počátku dostane každé družstvo určitý základní kapitál. Poté vyrazí do území, ve kterém se pohybují pašeráci a policajti (pozn. policie je samozřejmě taky zkorumpovaná a podplacená, takže policajti si pašeráků příliš nevšímají, ale ti se od nich radši drží dál). Družstvo se vydá za pašeráky a od nich kupuje za peníze jednotlivé součásti medvídků. Družstva samozřejmě mohou obchodovat a vyměňovat mezi sebou. Pokud se podaří družstvu poskládat celého medvídka, může ho u šéfa hry prodat. Výkupní cena však není jednotná, záleží na barvách.

Plyšoví medvídci

Legenda: Bylo nebylo, v jednom království byla mocná firma Mattel a ta vyráběla odporné plastikové panenky Barbie. A protože v tomto království byla zkorumpovaná byrokratická vláda, firma podplatila vládu a ta vydala zákon zakazující prodej plyšových hraček (zvláště pak medvídků), aby se lépe prodávaly plastické panenky. Protože však plyšoví medvídci jsou nezbytnou součástí trhu, vznikl obratem černý trh s plyšovými medvídky a Vaším úkolem je právě vydělávat na obchodování s plyšovými medvídky.

Prémie Toma Hanžla: nádraží můžou v omezeném množství prodávat různé prémie: velký vagón na jedno použití (uveze víc nákladu), bojový vagón (můžou okrást lupiče), štít (chrání normální vagónek před lupiči (jednou)) atd.
Nevyzkoušený tip: vzhledem k tomu, že během hry se nám většinou vytvořili stálé vláčky a tudíž se moc nesmlouvalo, doporučuji zavést následující pravidlo - Vláček může jet ve stejném složení maximálně 3 krát po sobě (nebo tak nějak).

Ozbrojený vagón zajišťuje ochranu před lupiči - vlak který nemá ozbrojený vagón může být přepaden lupiči a ti oberou jeho členy buď o ňáké peníze nebo jim seberou náklad. Na co je depo: 1. V depu všichni začínají. 2. Pokud už někoho nebaví být tím čím je, může se v depu nechat za symbolický poplatek přestavět na něco jiného. (Pozn. Do depa a z depa mohou vagónky jezdit bez lokomotivy).
Jak probíhá hra: Nákladní a osobní vagónky vydělávají přímo obchodováním na nádražích. Lokomotivy vozí za smluvní ceny vagónky mezi nádražími a ozbrojené vagónky si nechávají platit za to, že jezdí s nima. Základem hry je právě ono smlouvání - kdo, koho sveze a hlavně za kolik.
Pravidlo pro starší hráče: zrádné ozbrojené vagónky - pokud lupič přepadne vláček, který má ozbrojený vagón, tak ho může ukecat, aby vláček zradil a nechal lupiče provést krádež. Lupič se pak s ním o lup podělí.

...

Jsou tři druhy zásilek: dopisy, balíky, telegramy. Základní druh je dopis. Ten prostě dostanou a když ho doručí dostanou peníze. Když doručují balík, musí zaplatit zálohu, ale když ho doručí, dostanou více peněz než za dopis. Aby jsme mohli provozovat telegramy, je potřeba, aby pošty měli přesně seřízený čas (max. odchylka 5 s) nebo vysílačky. Za telegram se neplatí záloha, ale musí být doručen do určitého času (z tohoto důvodu jsou nutné výše uvedené potřeby). Množství peněz, které za zásilku hráč dostane, vždy určuje odesílatel a měl by přitom přihlížet k vzdálenosti mezi poštami.
A teď indiáni. Jsou zde dva rody - Siuxové a Apačové. Apačové kradou zásilky, to znamená, že když chytnou hráče, který něco veze,tak mu to seberou (což je nepříjemné zvláště u balíků). Siuxové jdou po penězích - prostě hráči odepíšou z jeho konta určitou částku. Indiáni samozřejmě nesmí na pošty. Siuxové a Apači se nemají rádi a řvou na sebe (zvláště důležité pravidlo).
Pozn. 1 Žádný hráč se nesmí zadlužit, to znamená, že nemůže vozit balíky, dokud na to nemá peníze a že ho Siux nemůže okrást o víc peněz než hráč má.
Pozn. 2 Je dobré, když pošty dávají indiánům tipy na příliš bohaté hráče (aby si moc nevyskakovali).

Pošty

Tato hra vzniká v zásadě zjednodušením předchozí hry (Planetky).
Příběh: Na divokém západě jsou pošty a vy jste dopravci Pony expressu a vozíte poštovní zásilky. Práce je to riskantní, protože na území se pohybují indiáni a dělají neplechu.
Na území rozmístíme 7 pošt (je vhodné, aby pošty věděli přibližně o poloze ostaních - z důvodu ohodnocování zásilek (viz níže)). Hráči vždy dojdou na poštu, zde vyfasují zásilku a poté co ji doručí do cílové stanice (ta je vždy pevně dána, takže na počátku hry nejdříve hráči potřebují zjistit, kde která pošta je) vydělají nějeké peníze. Peníze se zapisují stejně jako minule na "kreditní karty". Každý u sebe může mít max. jednu zásilku.

Dále je tu nepovinné pravidlo o boji. Na počátku mají všichni bojovou sílu 1, během hry ji mohou zvyšovat (nákup na planetách). K souboji dojde dotykem. Souboj probíhá pomocí známé hry Kámen-nůžky-papír (kdo ji nezná nechť se laskavě obrátí na PL Černovice). Tomu, kdo má větší bojovou sílu, stačí jednou vyhrát a vyhrál celý souboj. Ten, kdo má menší bojovou sílu (BS), musí vyhrát alespoň tolikrát, aby "převážil" soupeře (např. hráč 1: BS 4 , hráč 2: BS 2; hráči 1 stačí vyhrát 1x, hráč 2 musí vyhrát 3x, aby vyhrál celý souboj). Vítěz souboje smí poraženému sebrat veškerý náklad. Okrádání je samozřejmě nezákoné a policie proti agresorům tvrdě (?) zasahuje.
Pozn 1. Policie nesmí na planety.
Pozn 2. Je celkem důležité, měnit aktuálně ceníky (dle množství dodávek), aby někdo nemohl odehrát celou hru obchodováním na jedné trase.
Pozn 3. Není problém zasadit tuto hru do jiného prostředí (např. ostrovy a lodě...), příp. vypustit v rámci zjednodušení některá pravidla (např. černý trh či souboje).

Zboží se prodává po určitých jednotkách (např. po tunách) a každá loď má na počátku určitou nosnost (např. 2 tuny). Lze dokupovat "přívěsy" - pak lze vézt více zboží.
Dále existují tzv. Speciální zásilky a černý trh. Speciální zásilky jsou určeny pro některou konkrétní planetu. Jejich ohodnocení je vyšší než obvykle a jejich počet je omezen. Zboží na černém trhu (např. drogy, bílé maso, lentilky ...) je dražší a poskytuje větší výnosy, ovšem je tu riziko. Pokud někoho, kdo přepravuje zboží z černého trhu, chytne policie, zabaví mu zboží a dá mu pokutu.

Planetky

Základem této hry je obchodování. Jednotlivý hráči představují vesmírné lodě, které se snaží vydělat co nejvíce peněz obchodováním mezi našimi planetkami. Vesmírné lodě obchodují s určitým zbožím (např. počítače, koření, zlato, rychle rostoucí hrášek, atd...). Na každé planetě je ceník zboží jiný (pozn. ceny se mohou během hry měnit). Základní princip je tedy následovný: přiletím na nějakou planetu, koupím zboží, které je zde levné a odletím prodat ho na planetu, kde je drahé. Veškeré příjmy a výdaje se zaznamenávají na kreditní kartu -tu má každý hráč u sebe, ale zapisovat na ni smí pouze organizátoři.

Kuželka

Vytvoříme těsné kolečko a doprostřed umístíme jednoho hráče jakožto kuželku. Kuželka musí stát stále nohama na jednom místě. Do kuželky všichni žduchají a snaží se ji vyhodit s kolečka. Komu propadne ven, ten se sní vystřídá.

Trojnožka

Ze tří klacků vytvoříme ne příliš stabilní trojnožku. Hráči vytvoří kolečko kolem ní, chytnou se za ruce, začnou kroužit kolem trojnožky a snaží se tahat ostatní tak, aby shodili trojnožku. Kdo shodí trojnožku vypadá. Dvojice, která se pustí, vypadá taky. Kdo zůstane nakonec vyhrál (překvapivý závěr).

Na vokouna
Hra se hraje v noci. Kazdy soutezici dostane dve vidlicky (do kazde ruky
jednu), v mistnosti se zhasne a v tu chvili zacne kazdy zurive machat
vidlickami kolem sebe. Po chvili se rozsviti a ten, kdo ma na vidlickach
nejvic oci, je vokoun.

Na kaktus
Jako predchozi s tim, ze misto vidlicek se pouziji spendliky. Kdo jich ma
po rozsviceni v sobe nejvic, je kaktus.

Na horniky a uhli
Soutezici se rozdeli na dve skupiny, horniky a uhli. Nejprve hornici kopou
uhli, pak se uhli zmeni v dulni plyn a zacne dusit horniky.

Na dedu Mraze
Jeden clovek je vybran za dedu Mraze. Ostatni si lehnou na zem a deda Mraz
jim beha po zadech.

Na vodni mlyn
Hra pro dva. Jeden si lehne na zem a druhy mu cura na lopatky.

Vite jak se hraje na ampermetr? Soutezici si namoci ruce ve vode a jeden po
druhem je strka do zasuvky {elektriky} a ten kdo prvni vyhodi pojistky je
AMPERMETR.

Spolecenske hry pro chvile volna.

Na mineralnicka
hraci se seradi k oknum v dostatevne vysokem patre budovy a na povel skoci
po hlave dolu. Kdo objevi mineralni pramen vyhrava a je prohlasen za
mineralnicka.

Na sekeracka
sichni (cim vic, tim lip), krome jednoho hrace, se namackaji do kulny s
jednim oknem. Zbyly hrac vhodi timto oknem do kulny sekyru. Komu se zasekne
do hlavy vyhral a stava se sekerackem.

Na skubanky
Soutezici se seradi na strese rodinneho domku nebo aspon ve druhem patre
panelaku a postupne skacou dolu. Kdo se nejdele skube, vyhral.

Na sekace
Soutezici se namackaji k sobe a vyhodi do vzduchu sekeru. Kdo ji ma pote v
hlave, je sekac.

Na louskacka
Soutezici polozi hlavu na koleje, a komu nejvic louskne, kdyz prejede vlak,
je louskacek.

Králi, králi dej vojáčka

Hrají proti sobě dvě družstva, která proti sobě vytvoří dvě řady. Začne jedno družstvo a řvou na sebe následujícně: "Králi, králi dej vojáčka" "Jakého?" "Modrého" "A kdo jím má být?" "Pepa" (Pozn. Za kurzívou psané části dosazujeme dle situace), načež daný hráč (Pepa) vyběhne (s rukama za zády) a pokusí se roztrhnout soupeřův řetěz, pokud se mu to podaří, vybere si jednoho z těch dvou, mezi kterými proběhl a ten jde k jeho družstvu. Pokud neprotrhne tak zůstává u soupeře. Opakujeme (a střídáme družstva) tak dlouho, dokud jedno družstvo nevimizí nebo dokud nebrečí nadpoloviční většina dětí.